Praha 6 ztrácí tvář

Literárky: O medvědí službě

V názoru na stavbu se rozcházejí památkáři a občanská sdružení s příznivci moderní architektury. Kontroverzní stavba bude v ensemblu architektem Engelem za první republiky navrženého náměstí důkladně tančit z řady. No co? Návrh přece vyhrál v architektonické soutěži, kde byl předsedou tehdejší starosta Chalupa a architektem poroty bývalý prezident komory architektů Petr Bílek, který nyní pracuje na projektu sto třiceti bytů pro firmu SNEO (pozn.: o projektu SNEO jsme už psali), která je ve stoprocentním vlastnictví radnice. Soutěž, které se účastnilo pět vyzvaných týmů, je tedy dle komory architektů regulérní.

Jak dokládají vizualizace, je to obrovitá amorfní hmota definovaná fasádou z horizontálních lamel, která tvoří elegantně splývavý kožich ledního medvěda. Amorfní plášť s akcentem dramatických křivek lamelové fasády je modelovaný na počítači. To je asi 6 000 běžných metrů robustních aerodynamických lamel, většinou v nepravidelných křivkách, a tedy v atypickém kusovém provedení. Jen jejich cena s montáží bude jistě nejméně 20 milionů Kč. (Investor jistě uvede přesnější data z rozpočtu.)

Co je pod medvědím kožichem, je obestřeno velkou nejistotou. Skleněnou fasádu, která by kopírovala tvar lamel, dovedeme jistě postavit. Studie skutečně ukazuje za lamelami skleněné stěny. S oblými tvary skleněných ploch bude ale cena fasády, ve velmi neobvyklém kusovém provedení, doslova astronomická. Odhad 100 a více milionů Kč jistě nebude nadsazený. Proto se možná v medvědím kožichu bude v realizaci tulit nepěkný, trochu hranatý a méně vzhledný, ale poněkud levnější otesánek. Konečně, kdyby byla fasáda sama dokonalá, nepotřebovala by se asi v kožichu schovávat.

Cena stavby, zdá se, nerozhoduje. To je trochu v protikladu s cenou za využívání pozemku i za stoprocentní podíl ve firmě Vítězné náměstí a. s., kterou získal PPF od radnice Prahy 6 doslova za hubičku. Tedy za zlomek předpokládané skutečné hodnoty. Architektura stavby má tedy konečně jednou nad veřejnými financemi pěkně navrch. Zůstaňme ale při úvahách o tom, jak má nebo nemá město vypadat. Radnice tradičně dává zelenou stavbám a investorům, kteří překračují obvyklé výšky a regulací dané velikosti. Tak je tomu i zde.

Objem a dispozice stavby představují maximální míru možné výtěžnosti pozemku. Proč, když, jak ukazuje odhad nákladů stavby, je ekonomie stavby nepodstatná. Podobně jako u jiných staveb jednoduchého vzhledu jako i pyramidy je to jen velikost, která generuje žádaný impozantní dojem. Stejný jako stometrová miliardová kreditka.

Architektonická forma je předmětem ideového sporu, zda má architektura v památkové zóně brát ohled na své okolí. V Česku vládne dojem, že světovost – „bejt nejmíň tak moderní jako ve světě" – je ideologický imperativ. V českých médiích a architektonických publikacích vládne tvrdou rukou minimalismus, který se v tomto případě transformuje v entropismus, tedy vzhled stavby s minimem rozlišení. Precedent je například fasáda Technické knihovny, která nereaguje na světové strany, rozdíly oslunění, vnitřní uspořádání nebo vstupy a je z nějakých důvodů považována za ekologickou. Jen několik set metrů dále od Ledního medvěda byla odměněna jako stavba roku, dokonce i cenou Klubu Za starou Prahu.

Také urbanismus je dosud mnoha architekty chápán v duchu Le Corbusiera, tedy jako koncept antiměsta. Obvyklé volání po široké architektonické soutěži vede s velkou pravděpodobností již předem k anti-městskému řešení. Komora architektů intenzivně školí porotce soutěží. Když porotce jako Petr Bílek ignoruje regulační poměry a objemy a dá na vědomí svou velkorysost, měří zřejmě dílo kompatibilitou se světovým trendem, nebo i s podobným názorem investora.

Mají opravdu mít porotci právo stát nad regulativy a zákony, jako je i územní plán? Co vyvolává pochybnosti, je despekt k hodnotám unikátního světového kulturního dědictví Prahy.

V památkové zóně Prahy dnes platí, že místo světovosti pražského kulturního dědictví se pochlubíme naší novou svěží a módní taky- světovostí. Existuje dokonce výrok, v médiích prominentního architekta, že by bylo možno i Hradčany zbourat, pokud se najde něco lepšího. Kdo to ale posoudí? Investory placení znalci jako architekt Lukeš nebo bývalá hlava památkářů Jan Kněžínek už posoudili ledacos. Podle Památkové inspekce ministerstva kultury se Lední medvěd do památkové zóny nenásilně zakusuje (oprava autora: nenásilně začleňuje).

Prakticky všechna evropská města na sever od Alp si uvědomují, co ztratila v troskách světové války. Nevědouce, co činí, si Pražané, respektive jejich politická reprezentace, svou jedinečnou intaktní městskou historickou stavební kulturu sami likvidují.

Zástupce investora Ledního medvěda zastupitelstvo snadno přesvědčil, že by radnice Prahy 6 nikdy nebyla schopná podobnou stavbu zainvestovat. Na stavbu bez finančního limitu, tak jak se staví třeba v prime lokalitě v Moskvě, Dubaji nebo Šanghaji, radnice tísněná dluhy Key Investmentu určitě nemá.

Na občanské úrovni je možno diskutovat: Patří tzv. multifunkční Lední medvěd s autosalonem Maserati a plánovanou trvalou expozicí moderní architektury na Kulaté náměstí nebo ne? Ovlivnit cokoli v správním systému, který se občanům vzdálil do sféry velkých financí, nelze ani omylem.

Literární noviny 16. 3. 2013,
Jiří Georg Gebert

Související odkazy:

• Hlavní stránka
• Články
• Fotogalerie
• Akce
• Novinky
• Podpora
• Odkazy
• Fórum
• Hledání
• Značky