Praha 6 ztrácí tvář

Suburbanizace aneb „cesta z města“

21. května 2009

zveřejněno: 23. května 2009
značky: územní plán | životní prostředí

Co zaznělo na konferenci konferenci „Rozrůstání měst – řešení nebo problém?“

Nedůvěra lidí k úřadům a samosprávám a k jejich politice bydlení; obavy z budoucího vývoje měst a ze zhoršující se kvality života v nich; přání žít v prostrou, který mohou určitým způsobem kontrolovat. To jsou podle urbanisty Karla Maiera některé z hlavích důvodů tzv. suburbanizace neboli - zjednodušeně řečeno - vzniku příměstských sídel, označovaných také jako satelitní městečka nebo satelity.

Tento názor zazněl na konferenci "Rozrůstání měst - řešení nebo problém?"odkaz na jiný server, kterou 21.5.2009 uspořádalo občanské sdružení Agora Central Europeodkaz na jiný server ve spolupráci s ABF - Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství.

Příčinám suburbanizace, jejím výhodám a nevýhodám i možným řešením problémů, které s sebou přináší, byla věnována dopolední diskuse odborníků z oborů urbanismu, architektury, sociologie, geografie a dalších.

Problém zvaný urban sprawl

V hlavním bodě se všichni diskutující shodli: suburbanizace jako taková je přirozený proces, který probíhá historicky ve vlnách. Sama o sobě tedy žádný problém nepředstavuje. To, co je však na současném vývoji velmi problematické, je naprostá živelnost, nekontrolovanost a nahodilost, s jakou v okolí nejen velkých měst, ale i menších obcí, vznikají nové obytné celky. Tomuto jevu se říká "urban sprawl": města se "roztahují" do svého okolí bez jakékoliv koncepce či respektu ke krajině.

Mnohé ze záporů suburbanizace jsou už dobře známé. Satelitní městečka postrádají občanskou vybavenost, jsou nedostatečně obsluhována veřejnou dopravou, neexistují v nich centra, ve kterých by se mohl odehrávat místní veřejný a společenský život, a veřejná prostranství jako taková jsou v nich obecně omezována na minimum, které je někdy až absurdní.

Obyvatelé satelitů jsou tak na jednu stranu nuceni nadále využívat nabídky služeb a společenského vyžití v blízkých městech, na druhou stranu se pro sousední obce stávají až nezvladatelnou zátěží; tamní infrastruktura není na příliv nových obyvatel připravena a z toho vyplývá řada problémů jak pro obyvatele satelitů, tak pro starousedlíky. To je obzvlášť závažné v případě menších obcí, jež zátěž, kterou s sebou satelity přinášejí, zvládají pochopitelně ještě hůře než velká města.

Příčina problémů tkví zčásti v postoji obcí samotných, které se zejména v 90. letech 20. století snažily přilákat nové obyvatele, protože pro ně znamenali finanční přínos. Způsobu, jakým jsou nové obytné celky stavěny, přitom tehdejší samosprávy nevěnovaly dostatečnou pozornost. Spolu s velmi nízkými cenami zemědělské půdy, kterou lze v současných podmínkách snadno zabrat pro novou výstavbu, tak poskytly developerům téměř neomezené možnosti k živelné výstavbě.

Stinná stránka satelitů

Suburbanizace však nepřináší jen tyto praktické, technické a víceméně již dobře známé problémy. Další negativa nejsou na první pohled tolik zřejmá, avšak nejsou o nic méně závažná. Jedním z nich je podle sociologa Tomáše Kosteleckého a urbanisty Karla Maiera fakt, že suburbanizace umožňuje segregaci různých společenských skupin. Zjednodušeně řečeno: ceny nově stavěných domů v satelitech je předurčují k tomu, aby se do nich stěhovala vždy jen určitá příjmová skupina. Jednotlivé skupiny obyvatel se pak uzavírají do sebe a vzájemně nekomunikují. Existuje řada zkušeností s tím, že zejména v menších obcích, v jejichž blízkosti vzniklo satelitní městečko, se starousedlíci a noví obyvatelé prakticky nestýkají a může mezi nimi vznikat i značné napětí až nesnášenlivost.

V době, kdy začaly vznikat první satelity, dala se podle geografa Luďka Sýkory jejich výstavba považovat za určitý přínos. Domky v příměstských oblastech rozšířily nabídku bydlení, tím zabránily dalšímu nárůstu cen bydlení ve městech a umožnily také lidem z jiných částí země přistěhovat se do okolí větších měst za prací. Postupně ale začali obyvatelé satelitů zjišťovat, že jejich nové bydliště jim nenabízí dostatečnou občanskou vybavenost a sousedních obce nejsou schopné jejich potřebám vyhovět, a že tedy musí nadále cestovat do blízkých měst. Někteří z nich proto později začali původně velmi žádané satelity opouštět.

Suburbanizace se netýká jen předměstí

Developeři se však nesoustředí pouze na výstavbu za hranicemi měst, ale i přímo uvnitř měst samých. Města se tak začínají potýkat s problémy, jako jsou zahušťování zástavby, nárůst automobilové dopravy, poškozování životního prostředí a stále se zhoršující podmínky k životu.

Ne právě optimisticky vyzněl v této souvislosti na konferenci příspěvek Kateřiny Szentesiové z Útvaru rozvoje hlavního města Prahy. Podle jejích slov se v Praze projevuje nejen tzv. vnější suburbanizace, tedy výstavba za hranicemi města ať už residenční (obytná zástavba) nebo komerční (logistická centra apod.), ale také suburbanizace vnitřní. Tou je právě snaha o stále větší stavební rozvoj městských částí na okraji Prahy, která se projevuje ve velkém tlaku na změny územního plánu a na přeměnu dosud nezastavitelných ploch na plochy zastavitelné. Očekávání investorů a snaha představitelů městských částí jim vyhovět jsou podle Kateřiny Szentesiové tak velké, že je velmi těžké před nimi "ubránit" doposud volné plochy na území města.

Na konferenci zazněly v diskusi odborníků různé náměty, jak suburbanizaci usměrnit. Od větší spolupráce zúčastněných stran při územním plánování, přes daňové nástroje a větší finanční zainteresovanost jednotlivých obcí na budování infrastruktury, až po vyšší poplatky za změny územního plánu a vyšší ceny zemědělské půdy.

Nejzajímavější a nejzávažnější však je názor Karla Maiera, který nastínil v úvodu diskuse: suburbanizace je důsledkem "útěku" určitých skupin lidí ze stále se zhoršujících životních podmínek ve velkých městech a jejich strachu a nejistoty, jaký bude další vývoj.

A co na to představitelé města?

Často se bohužel zdá, že například pražský magistrát nechce problém vidět. Velké dopravní stavby, které fakticky podporují individuální automobilovou dopravu na úkor dopravy veřejné, chodců a cyklistů, výstavba velkých nákupních a logistických center na okrajích města, zahušťování městské zástavby, privatizace veřejného prostoru a úbytek zeleně - to vše jsou nešvary, jejichž škodlivost si už v mnoha evropských zemích uvědomili a upouštějí od nich. Představitelé řady pražských městských částí i celého města je naopak zhusta označují za nevyhnutelný vývoj, který nelze zastavit, a dokonce za "novou kvalitu života".

Propásli jsme bohužel příležitost neopakovat chyby druhých a ve vývoji Prahy přeskočit "dobu betonovou", kterou jinde v Evropě už mají za sebou. Důsledkem je pak "útěk" některých skupin obyvatel za hranice města, za vidinou zdravějšího a klidnějšího života v čistším a příjemnějším životním prostředí. Pokud ale bude za řešení nežádoucí suburbanizace považováno zahušťování zástavby uvnitř měst, podmínky k životu se v nich budou dále zhoršovat a dále bude narůstat zájem o bydlení za hranicemi města. Vznikne tak začarovaný kruh.

Skutečně tedy je především na představitelích města a městských částí, aby pro obyvatele vytvářeli takové podmínky k životu, kterými jim poskytnou dostatek důvodů v původním bydlišti zůstávat, nikoliv z něj utíkat. Jinak řečeno: živelnou a problematickou suburbanizaci lze usměrnit nejen nejrůznějšími finančními a legislativními nástroji, ale docela prostě i vytvářením takového životního prostředí ve městech, díky kterému se jeho obyvatelům bude dobře žít a nedojdou k přesvědčení, že jedinou cestou k příjemnějšímu životu je pro ně "cesta z města".

Další informace:




bk

Přidat do fóra komentář ke článku