Usedlost Pernikářka: prolomení památkové ochrany aneb koupil, aby zboural

zveřejněno: 4. listopadu 2017
značky: Dejvice | Hanspaulka | Pernikářka | památky

Jednou z několika památkově chráněných usedlostí Prahy 6 je i Pernikářka na Hanspaulce. Tedy byla, neboť po ministerském zásahu z ní na přání majitele zbylo jen torzo.

Stručně z historie Pernikářky

Do doby zhruba před 500 lety je datována první zmínka o vinici na dnešní Pernikářce. V polovině 17. století vlastnil pozemek i s viničním domem perníkář Václav Doležal. Později ke konci století se dočkala barokní přestavby (a přibyla i nedaleká kaplička sv. Michala). V průběhu let byla Pernikářka spojena i s vinicemi Bečvářka, Zvonická a Beránka. Po klasicistní úpravě počátkem 19. století získaly budovy konečnou podobu v jeho 60. letech. Soukromé vlastníky vystřídal po 2. světové válce stát, posléze byl do areálu usídlen Ústav experimentální botaniky Akademie věd (ÚEB AV) ČR. Činnost ústavu v 50. a 60. minulého století provázely utilitární úpravy, byly zbudovány garáže a skleníky v zahradě.

Kromě "velkých" památek ve vnitřní Praze jsou i venkovské usedlosti součástí pražské architektonické paměti a nepochybně dotvářejí její historickou a památkovou identitu v později vzniklém městském prostředí. Cennost a hodnota Pernikářky spočívá v souvislém vývoji již od 16. století, je dokladem historického osídlení. Kromě hodnoty architektonické je (resp. byl) hodnotný areál usedlosti ve svém celku – k usedlostem patří neodmyslitelně přilehlé zahrady či parky, logický celek je potom uzavřen obvodovou zdí. Smysl a půvab usedlostí tkví v jedinečném seskupení budov v rozlehlejším zeleném okolí. Celá usedlost byla zapsána na seznam nemovitých kulturních památek v roce 1958 pod R.č.Ú.s.40490/1-1486.

Výměna pozemků s Prahou 6 a první prodej

Některé pozemky v místě kromě AV patřily i MČ Praha 6. V roce 2006 se za starostování T. Chalupy začalo s „odstraněním složitých majetkových poměrů v území“ – nejprve usnesením ZMČ z 28. 4. 2006 vyměňuje s akademiky Praha 6 pozemek v severní části usedlosti za pozemek s dětským hřištěm u ulice Pražákovské. Vlastní budova Pernikářky i se sousedním pozemkem nadále patřila MČ P6. Za rok a kousek, usnesením ZMČ 21. 9. 2007, dochází s AV ke směně těchto nemovitostí, a sice za nedalekou kapličku s přístupovou cestou k ní. Přitom zájem o budovu usedlosti odůvodnila AV záměrem „ubytování mladých vědeckých pracovníků“ .

Pokud převody vyjádříme finančně, v prvním kole získala MČ hodnotu 6.555 tis. Kč (přičemž z toho na 6.413 tis. Kč byly ohodnoceny dřeviny na dětském hřišti), ve druhém potom kapličku s okolím v hodnotě 900 tis. AV získala v prvním kole pozemek za 56 tis., ve druhém kole potom dům s pozemky za 3.325 tis Kč (celkově tedy P6 4 mil. v plusu).

Kolem směny pozemků však zanedlouho vznikly otazníky. Totiž následně, v roce 2010, prodává AV Pernikářku za 75 miliónů Kč firmě Multiprojekt Group, a.s. Zajímavé je, že za nabyvatelem - společností Multiprojekt - stojí bratři Hejmové, z nichž Petr (ODS, nyní STAN) byl dříve starostou Prahy 1 (odvolán pro „špatné hospodaření“). Rychlý prodej nemovitosti může vyvolávat pochybnosti a spekulace, že prodej byl domluven již dlouho dopředu.

Například již v zápise z 50. zasedání Akademické rady (AR) AV ČR ze dne 30. září 2008 souhlasí AR v bodě VIII. 2) 1. "s uzavřením směnné smlouvy na směnu nemovitostí v oblasti usedlosti Pernikářka, v Praze 6, mezi Střediskem společných činností (SPČ) AV ČR a Městskou částí Praha 6 ", aby hned v bodě následujícím VIII. 2) 3. Souhlasí "s předloženým záměrem dalšího užívání nemovitostí na Pernikářce a nakládání s nimi, který je obsažen v Memorandu mezi SPČ AV ČR, ÚEB AV ČR a Multiprojekt Group a. s.". To potvrzují i slova mluvčího AV Jana Martínka: „Akademie věd neměla dostatek finančních prostředků na rekonstrukci zchátralých nemovitostí Perníkářka, a proto schválila v roce 2008 prodej komplexu budov a pozemků ve vlastnictví dvou pracovišť.“

Pokud se podíváme ještě o rok zpět, potom je ve výroční zprávě ÚEB AV za rok 2007 uveden návrh výstavby nové budovy v Lysolajích s „cílem je přesun pracovníků ÚEB z pracoviště Pernikářka a Karlovka do jednoho areálu s hlavní budovou ÚEB v Lysolajích“ .

Developerský (Multi)projekt

Multiprojekt samozřejmě plochu zahrady chápe jako stavební parcelu, jako jedno z posledních volných míst v lokalitě možných k zástavbě. V projektu DAM.architekti z roku 2011 je sice počítáno s rekonstrukcí budov Pernikářky, ale současně je jejich záměr „jedním z pokusů proniknout do prostoru pražské Hanspaulky“ , a to „doplněním prstence bytových novostaveb na místě současné užitkové zahrady a skleníků“. Zda se jim podařilo udržet „respekt k původním budovám“ posuďte sami z přiložených obrázků. V mírně svažitém terénu by 2 až 4 podlažní budovy poskytly 32 luxusních bytů (v jiné variantě 37) a až 70 parkovacích míst. K záměru vydal jako podklad do územního řízení Odbor památkové péče MHMP (Jan Kněžínek) vstřícné (rozuměj kladné) stanovisko při nutnosti splnění několika dílčích podmínek. Nutno poznamenat, že památkáři z Národního památkového ústavu (NPÚ) měli naprosto jiný názor, jejich stanovisko však není ve správním řízení rozhodující. A naše šestková Komise územního rozvoje? Ta projekt odmítla.

V půli roku 2014 mění Pernikářka majitele. Od Multiprojektu ji kupuje bývalý majitel dopravní skupiny Čechofracht, jeden z privatizátorů Třineckých železáren a majitel České zbrojovky René Holeček. Nedlouho potom se jeho prostřednictvím dostává Pernikářka do vlastnictví Nové Pernikářky a.s., resp. do rukou jeho obchodního partnera a investora Rudolfa Ovčaří. Jeho záměr, co s usedlostí, má dnes zcela jasné obrysy.

Prolomení památkové ochrany

Nový vlastník se při zjišťování stavu památkové ochrany v roce 2015 dozvěděl, že je památkově chráněn celý areál s hospodářskými budovami, zahradou, zdí, bránou i nedalekou kapličkou sv. Michala (rozhodnutí MK 40456/2015 3. 7. 2015). Tím se však majitel odradit nenechal, vyrukoval s názorem, že ochranu pobírá jen obytná budova (zámeček) a proti rozhodnutí podal rozklad. V následných řízeních s tímto názorem, že památkou je jen obytná budova Pernikářky, vyslovil souhlas sám (naštěstí končící) ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL), přičemž se opřel o údajné nejasnosti v záznamech a údajné procesní nesrovnalosti v dokumentech z let 1964 a 1968. Přitom památkáři se znovu (12. 2. 2016) vyjádřili o památkové ochraně celé usedlosti. Přesto nakonec ministr svým rozhodnutím (MK 34092/2016 18. 5. 2016) zcela nepochopitelně přiřkl památkovou ochranu pouze obytné budově usedlosti!

V rozhodnutí lze nalézt nejrůznější „slovíčkaření“, např. v citaci z jednoho z dřívějších dokladů je památka popsána jako "Usedlost Pernikářka se zahradou. Stavba z konce 18. století" – z jednotného čísla slova „stavba“ je ministrem vyvozeno, že památkově je chráněn jenom samotný obytný dům bez hospodářských stavení a dalšího okolí. Památková ochrana usedlosti jako logického celku byla prolomena, a vše celkem okatě směřovalo k jedinému – demolici „nežádoucích“ hospodářských budov. Rozhodnutí ministra považujeme za rozhodnutí politické, bez opory v názorech odborníků – památkářů. Obáváme se, že tímto nepochopitelným krokem pan ministr učinil nebezpečný precedens ohrožující i jiné památky, možná i velmi významné.

Ještě v říjnu 2016 se pokoušeli památkáři z NPÚ rozhodnutí zvrátit podáním nového návrhu zapsání jako památky celého areálu Pernikářky a potom i v lednu 2017 nesouhlasným stanoviskem s demolicí. Vše bylo marné, stavební úřad MČ P6 následně vydává demoliční výměr a v květnu 2017 přijíždějí bagry a srovnávají hospodářské budovy v severním a západním traktu usedlosti se zemí – typický hospodářský dvůr zmizel, kouzlo Pernikářky jako neopakovatelného celku bylo pryč. Bez památkové ochrany může zmizet i ohradní zídka kolem Pernikářky s výklenkovou kapličkou.

Nové rodinné bydlení

V současné době probíhá na stavebním úřadu MČ Prahy 6 územní řízení k výstavbě dvoupodlažního „domu pro rodinné bydlení” v místě zbořeniště, a to ve větším půdorysu ve tvaru nepravidelného „T“ a s plochou střechou. Domníváme se, že charakter umisťovaného domu není v souladu s charakterem i zbylé památkově chráněné budovy, když je umisťován do její bezprostřední blízkosti. Podle Územně analytických podkladů HMP 2016 se záměr nachází v území označeném jako „vybrané cenné a pozoruhodné urbanistické soubory“ – novostavba zmiňovanou „cennost a pozoruhodnost“ nepřiměřeně narušuje. I když… z onoho „urbanistického souboru“ vlastně zbyla jen polovina. Po technické stránce má být dům napojen na 6 geotermálních vrtů (do hloubky asi 120 m), což nemusí být prospěšné pro jedinečnou a cennou alej stoletých dubů při východní ohradní zdi.

Rekonstrukcí má projít i samotná památkově chráněná budova, změnit se má i její užívání, v budoucnu má sloužit pro blíže nespecifikované účely – „pro administrativu, kulturu a zázemí nadace“. Na rekonstrukci budovy běží nyní stavební řízení, jsme zvědavi, které historické konstrukce a prvky budou úřadem uloženy k zachování a ještě zvědavější jsme, jaká bude nakonec skutečnost. Může se totiž nakonec stát, že památková ochrana i posledního památkově chráněného objektu z areálu Pernikářky bude po rekonstrukci zcela zbytečná.