Změna Z-2590 neplatí. Strnadovo zahradnictví je opět zahradnictvím

Nejvyšší správní soud udělal tečku za problematickou změnou územního plánu v oblasti někdejšího Strnadova zahradnictví, když odmítl kasační stížnost developerů – vlastníků pozemků. Soud tak potvrdil, že úředníci i zastupitelé nekonali, jak konat měli.

Historický úvod

Strnadovo zahradnictví je zhruba 6 hektarů pozemků kolem Buštěhradské dráhy na hranici Vokovic s Veleslavínem, v údolí Dejvického potoka. Když na začátku 20. století zakládal pan Strnad svoje zahradnictví, nejspíše si nepřipouštěl, že se jeho pozemky zhruba po 100 letech octnou uprostřed města. Zájem o tento druh obživy ztratili i Strnadovi potomci, tyto pozemky se ocitly v dychtivé polistopadové době podobně jako pozemky mnohé další, o které neměli restituenti zájem, ve vlastnictví developerů. Jejich zájem je zřejmý – stavět a vydělat.

Zhruba v této době přišla šestková ODS pod vedením Tomáše Chalupy s předvolebním záměrem (2006) vybudovat v ploše zahradnictví „Centrální park Veleslavín“, dokonce zazněl v notách ODS i pojem „Stromovka Prahy 6“. Tento záměr byl předvolební lží, nikdy nebyly předloženy důkazy, že by městská část s vlastníky pozemků o parku vyjednávala či se snad pokoušela pozemky za účelem parku odkoupit. Vše samozřejmě skončilo souhlasem MČ se změnou územního plánu navrženou developery (2007), radnice počítala se sídlištěm pro 2000 obyvatel a starosta Chalupa dokonce tlačil na zřízení nové vlakové zastávky Dlouhý Lán .

Změna územního plánu a záměry developerů

Současně s tím se však o nevyužívané území začali zajímat i starousedlíci a Strnadovo zahradnictví se stalo také jednou z předních kauz naší iniciativy. V průběhu schvalování změny územního plánu byla podána řada námitek: neproběhlo vyhodnocení vlivu na životní prostředí, v území je vzrostlá zeleň, není řešena souvislost se železnicí, přednostně by k zástavbě měla být využita plocha staré teplárny, změna je v rozporu se Zásadami územního rozvoje HMP. V roce 2009 ožívá tzv. nový Koncept územního plánu (předchůdce dnešního plánu metropolitního), kam byla zamýšlená Z2590 jednoduše zpropagována. I v tomto řízení byla uplatněna řada námitek; avšak namísto úředníků a politiků, kteří by měli bdít nad regulemi při změnách v území, spoustu času, energie i peněz věnovali veřejnému zájmu na zachování zeleně a rozumnému využití prostoru města – místní nadšenci a spolky.

Dlouho se šuškalo o možné podobě budoucí zástavby, teprve v roce 2011 radnice „pustila ven“ již v roce 2007 připravený projekt na obří sedmipatrové „trojhránky sýra“. Projekt počítal dokonce s koeficientem míry využití území F (bytové domy tvořily celkem asi 71 tisíc m2 hrubé podlažní plochy, což by mohlo znamenat bydlení pro zhruba 2000 lidí), překážku zástavbě nečinil ani cenný potok. Odpůrcům navržené změny Z2590 se na jaře 2012 ulevilo, když magistrát pořizování změny přerušil. Za 2 měsíce však změna podvodným počinem tehdejšího náměstka primátora Tomáše Hudečka na zastupitelstvu města prošla. Pro území byla schválena míra využití C. (V následujících letech se pokusili developeři protlačit změnu míry využití na D a E, což se jim nepodařilo).

Nedlouho po schválení změny se vlastníci vrhli na „úpravu“ území. Zbytky skleníků převálcovaly buldozery, podivnou náhodou shořela budova, byla vykácena řada stromů, mezi tratí a ulicí Pod Novým lesem navozily náklaďáky velké objemy suti , aby bylo následně vše ukryto vrstvou zeminy. Na nepovolené a nezákonné činnosti jsme upozorňovali naši i velkou radnici, žádné rázné kroky však nikdo nevykonal, případně ani neodpověděl (Ing. Malotin). Devastace území pokračovala za nečinného přihlížení úřadu v různé intenzitě i v dalších letech.

Zkraje roku 2015 byl Komisi územního rozvoje P6 představen nový projekt na zástavbu pouze severní části zahradnictví (mezi tratí a potokem) od Petra Hlaváčka (nedlouho na to se stal ředitelem IPRu). Do řad vyrovnané 2-3 patrové kostky rodinných domků (celkem 37) již více respektovaly možnou rozumnou kapacitu území, taktak se vešel do limitu C, v potaz byl vzat i Dejvický potok. Projekt působil dojmem „satelitního městečka“ uvnitř města, bez potřebného veřejného prostoru.

Soudy, odvolání, soudy, kasační stížnost

V květnu 2015 byla na změnu územního plánu Z2590 podána žaloba. Ta nesměřovala na vlastníky pozemků, ale žalovány byly zásadní chyby úředníků městské části i magistrátu. Městský soud Z2590 zrušil ještě v témže roce. Z procesních důvodů vrátil Nejvyšší správní soud (NSS) případ k novému projednání, soud ale výsledek v roce 2016 znovu potvrdil. Samozřejmě, pěti vlastníkům pozemků se rozhodnutí nelíbilo a na řadu přišla kasační stížnost. NSS však jejich argumenty neakceptoval a potvrdil tak chyby úředníků při pořizování změny. Z2590 tedy definitivně neplatí. Procesu schvalování změny vytkl soud nezpracování EIA (posouzení vlivu na životní prostředí). Dále nepřipustil měnit dosud nezastavitelnou plochu (zahradnictví) na zastavitelnou, pokud je v blízkosti dosud nevyužitá plocha podle územního plánu určená k zastavění (stará teplárna je dle ÚP určena pro obytnou výstavbu s koeficientem D). Mimochodem důležitým průlomem v podobných soudních sporech je přiznání tzv. „aktivní legitimace“, tedy práva podávat žalobu, zástupci veřejnosti, pokudna základě plné moci zastupoval ve správním řízení na pořízení změny ÚP více jak 200 občanů - jde o mistrovský kousek advokátní kanceláře Dohnal a Bernard.

A co dál?

Nyní je tedy osud území na novém začátku, je ale velká škoda napáchaných ekologických ztrát. Škoda je i časových a finančních ztrát zúčastněných. Kdyby pořizování změny probíhalo řádně, mohlo být území Strnadova zahradnictví již vyřešeno ke spokojenosti developerů i okolních obyvatel. O tom, že záměr zástavby žije dál, hovoří fakt, že ještě před rozhodnutím NSS o kasační stížnosti byla na magistrát podána žádost o znovupořízení změny Z2590. Již ji i projednala Komise Rady HMP pro změny územního plánu s tím, že její pořizování z důvodu absence některých podkladů přerušuje.

Proces pořízení nové změny zřejmě nebude snadný, existuje řada limitujících faktorů. I podle zdůvodnění rozhodnutí soudu bude třeba nejdříve vypořádat brownfield staré teplárny, v územním plánu již určený k zastavění. Zcela rozhodnuto není ani v otázce trasování modernizované železnice - pokud bude vedena podle posledního návrhu mimo území Strnadova zahradnictví (tunel pod Střešovicemi), nabízí se zcela jiné možnosti využití dotčeného území. Ve své podstatě může být ohrožen i dosud publikovaný záměr, že po stropu jen zahloubeného drážního tělesa by mohla vést cyklo-pěší stezka ze Stromovky do Veleslavína. Nikdo teď nezaručí, jak se svými pozemky naloží Správa železniční a dopravní cesty, a nemůže nás nenapadnout jiný způsob „zhodnocení“ uvolněných pozemků (nejen v prostoru Strnadova zahradnictví).

Problematické je i dopravní napojení lokality, jak od Evropské, tak od Střešovic, původní záměr na výstavbu stovek bytů by okolní komunikace nesly jenom s velkými obtížemi. S dopravou v lokalitě souvisí i dřívější záměr silničního propojení Petřin a Evropské (prostor Alžírské), dříve vedený po estakádě (od Větrníku), později povrchově velkou smyčkou z křižovatky před Vojenskou nemocnicí.

Jak jsme uvedli výše, řada přírodních hodnot území vzala za své. Jako výrazně hodnotnější území vnímáme část na sever od tratě, škod tam bylo napácháno méně, navíc je zde nemalá souvislost s nezakrytým korytem Dejvického potoka. Zastáváme názor, že by tato část nemusela být zastavěna vůbec, případně by měla být zastavěna jen minimálně. V ploše zahradnictví je také úředně zdokladováno několik pramenů, zvláště v horní části zahradnictví však byly nepovoleným skládkováním nejspíše zahlušeny.

V zápisu Komise Rady HMP pro změny územního plánu se dočteme, že „v území již existují dohody s občanskými sdruženími, pouze s jednou organizací k dohodě nedošlo“. Postup, kdy developeři oznamují a probírají svoje záměry se spolky a s veřejností (ideálně dostatečně předem!), považujeme za rozumné – lze tak dojít ke kultivovaným kompromisům. Za vším by se jako „koordinátor“ mohla či spíše měla objevit radnice Prahy 6 už jen z titulu, že se tato oblast nachází na jejím území a i jejím zájmem by měl být zájem veřejný. Taková jednání by přitom měla být neutajená a transparentní.

Rozhodnutí soudu je pro nás zadostiučiněním – soud dal za pravdu názoru, že úředníci i zastupitelé nekonali, jak konat měli. Další změně územního plánu v lokalitě se vyhnout nepůjde. Bude ale muset zohlednit výše uvedenou problematiku (železnice, teplárna, přírodní hodnoty, kapacita území, dopravní napojení, veřejný zájem). Jako ideální vidíme minimální zástavbu vilkami v jižní části pozemků (ve svahu nad tratí), směrem k potoku by potom měl zůstat co největší prostor pro přírodní park. Věříme, že území Strnadova zahradnictví najde v budoucnu rozumné a přiměřené využití.

Komentářů ve fóru: 3, přidat nový